Problematika obhajoby ex offo je palčivým tématem, které rezonuje společností , především v řadách přímých účastníku trestního řízení.
Otázky, zda-li advokátní zástupce, který byl ustanovený soudem ex offo odvádí maximum možného, je zodpovězena ze strany advokátní společnosti argumentem, že advokát přistupuje k práci způsobem, který je uhrazen. Tedy měřítkem iniciativy je ekonomická rentabilita.
V případech, které se jeví zcela jasně, je nutná obhajoba skutečně uplatňována v minimální nutné míře a lze si finanční prostředky Nezasloužit způsobem, kdy advokát vyvíjí minimum aktivity. Ovšem tato skutečnost vyplývá ze samotného procesu vyšetřování v přípravném řízení a v procesu následného dokazování v soudním řízení. Je velmi složité posuzovat množství odvedené práce v případech, kdy je vina nadevší pochybnost prokázána, či se k trestnému činu obviněný / obžalovaný sám doznal.
Ovšem v případech, kdy se trestní věc nejeví zcela jasně a naopak je advokát i Klient přesvědčen o nevinně, je způsob výkonu nutné obhajoby formou ex offo oklešťován zákonnou úpravou, kdy advokátní tarif je ustanoven velmi striktně a ve velmi omezené míře ve vztahu k nutné prácí, kterou by bylo potřeba odvést v rámci obhajoby Klienta v případech, kde vina není zcela jednoznačná.
Advokát v situaci, kdy by velmi rád uplatnil své schopnosti a dovednosti v rámci vypořádání se s obhajobou Klienta v rozsahu, který by opodstatňoval množství nutných a opakovaných úkonů v reakci na vývoj trestního řízení v boji o nevinnu Klienta, naráží na úskalí v podobě legislativních předpisů.
Zákon hovoří zcela jasně, advokát, který vyúčtuje státu například dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky. č. 177/96 Sb., ve znění vyhlášky. č. 486/2012 Sb. svou účast při tzv. další poradě s Klientem ( Klientem, který advokáta mnohdy zahlcuje materiály a návrhy a odkazuje na spisový materiál , který obsahuje až tisíce či desetitisíce stran) , DOSTANE ADVOKÁT ZAPLACENU jednorázovou odměnu ve výši stanoveného Advokátního tarifu dle závažnosti a složitosti trestní věci.
V praxi to tedy znamená, i kdyby dotčená porada s Klientem trvala 10 hodin, byla konstruktivní a vedla k objasňování Klientovy případné nevinny a advokát by vynaložil veškeré možné úsilí, aby nalezl potřebné argumenty, souvislosti a připravil podklad pro následnou obhajobu Klienta, dostane za tuto práci zaplaceno pouze 1.840,- CZK ( Příkladová výše advokátního tarifu u zvlášť závažného zločinu dle ust. § 240 tr. zákoníku )
V poměru k množství času a energie, kterou by musel dotčený advokát vynaložit? Odpovídáme, že nikoli. Pakliže by stát k problematice advokátních tarifů přistoupil objektivně, musí vyhodnotit, že přímou úměrou by dotčený advokátní zástupce měl inkasovat 10 (počet prokazatelných hodin) KRÁT 1.840,- CZK Tedy za dotčenou poradu by měl advokát získat odměnu 18.400,- CZK.
V takovém případě, kdy by advokát ex offo byl oceněn patřičnou finanční odměnou, se domníváme, že přístup, množství odvedené práce a výsledky trestního řízení v rámci nutné obhajoby by NEBYLY tak tristní, jako v současné době.
Domníváme se, že NIKDO, ani zákonodárci, kteří Advokátní tarif ukotvili do legislativních předpisů v takto definované podobě, by NEODVEDLI stejné množství práce na stejném principu a NEVYNALOŽILI by totožné množství energie, času a finančních nákladů, které by v důsledku NEBYLY dostatečným způsobem ekonomicky rentabilní.
Je absurdní očekávat totožný přístup i výsledky při zcela rozlišných podmínkách ekonomické rentability ve věci přímého zastupování Klienta advokátem na plnou moc a hrazeného z vlastních zdrojů klienta a ve věci zastupování Klienta advokátem ustanovené při nutné obhajoby formou ex offo. Tento přístup je proti jakékoli ekonomické rozvaze a především je proti logice věci.
To však neospravedlňuje mnoho advokátů, kteří skutečně vnímají advokátní zastoupení ex offo při nutné obhajobě jako velmi jednoduchý a zaručený příjem finanční prostředků, které v trestních řízeních nejzávažnějších zločinů mohou dosahovat až k jednotkám statisíců korun, které advokát může získat, aniž by lidově řečeno hnul prstem, vyjímaje přímé účasti jeho / její osoby či zmocněných advokátních koncipientů při nutných úkonech v přípravném řízení i v řízení před soudem.
Závěrem je však nutno podotknout, že mnozí advokátní zástupci přistupují k nutné obhajobě, která jim byla soudem ustanovena a ke které se zavázali, svědomitě a zodpovědně a snaží se učinit maximum možného za minimum poskytnutého prostoru a času, který jim aktuální podoba zákonů o nutné obhajobě a advokátním tarifu umožňuje.
Skutečnost, že mnozí advokátní zástupci zaměňují nutnou obhajobu za monopol bez nutnosti prokázat určitou míru schopností je smutným faktem.
