Restorativní justice je bohulibý záměr, který definuje teoretické predikce, založené na entuziasmu odborných osob v souvislosti s resocializací odsouzených osob, nikoli formou represe, ale formou pozitivní změny jednak osoby odsouzené v rámci skutečné vnitřní změny a jednak okolních vlivů , podmínek, které doposud negativně ovlivňovaly a ovlivňují odsouzenou osobu před i v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, jakožto poslední autoritativní možností výkonné moci.
Úvodem, restorativní justici lze považovat za vědomé pozitivní ovlivňování dosavadních podmínek odsouzené osoby v oblastech osobnostních rysů,mentálního rozvoje, mezi-lidských vztahů, sociálních , ekonomický, které by měly vést k vytváření podmínek NOVÝCH v průběhu výkonu trestu odnětí svobody.
Restorativní justice, či restorativní přístup k odsouzeným osobám by dle zásad této definice měl spočívat v individuálním přístupu k jednotlivci v důsledku vyhodnocení aktuálního stavu odsouzené osoby a vyhodnocení podmínek vnějších či vnitřních skutečností, které negativně ovlivnily aktuální životní stav odsouzené osoby a to ze strany odborných zaměstnanců vězeňské služby.
Pokusit se tedy restorativním přístupem zmírnit dosavadní dopady deformace odsouzené osoby a naopak zvýšit schopnosti a dovednosti odsouzené osoby a provést změny v osobnostních rysech odsouzeného a následně faktické změny ve vztahu odsouzené osoby k vnějšímu Světu. A to za přímé součinnosti s odsouzenou osobou. A to v rozsahu, který bude přímo úměrný schopnostem a dovednostem jednotlivce.
Je zcela nemyslitelné očekávat od kvantity odsouzených osob stejné kvalitativní změny v důsledku restorativního přístupu. Bylo by iracionální předpokládat a očekávat totožné pozitivní změny u různorodě mentálně rozvinutých jedinců v totožných oblastech, ve kterých byl restorativní přístup zvolen. Příkladem můžeme uvést odsouzené osoby, které úmyslně a zcela promyšleným a sofistikovaným způsobem spáchaly zvlášť závažné zločiny hospodářského charakteru Kontra odsouzené osoby , které úmyslně spáchaly přečiny, či zločiny méně závažného charakteru.
Vlivem mentálních kapacit a osobnostního rozvoje odsouzených osob by bylo vhodné očekávat naopak různorodé pozitivní změny v různorodých oblastech.
Na základě individuálního posouzení mentálního stavu odsouzené osoby lze vyhodnotit nejen možnosti , ale především stanovit pravděpodobný rozsah restorativního přístupu v jednotlivých oblastech především osobnostního rozvoje.
Praktický rozvoj duševního stavu odsouzené osoby, by dle názoru odborníků měl být vystavěn na nápravě mezi-lidských vztahů s nejbližším okolím. S tímto však nelze zcela souhlasit.
Mnohdy je právě nejbližší okolí PŘÍČINOU negativního rozvoje osobnosti odsouzené osoby, mnohdy je taktéž příčinou k páchání trestné činnosti. Domnívat se tedy, že změnou osobnostních rysů, ať více, či méně významnou a následného navrácení odsouzené osoby do totožných podmínek před výkonem trestu odnětí svobody, dojde k nápravě nejbližšího okolí odsouzené osoby vlive NOVĚ nabytých přesvědčení, hodnot,postojů odsouzené osoby, která se takto projevovala ve výkonu trestu odnětí svobody, JE NAPROSTO scestné
Racionálním vyhodnocením ze strany odsouzené osoby za podpory odborného zaměstnance vězeňské služby, by mělo dojít k identifikaci příčin páchaní trestné činnosti ze strany odsouzené osoby. A následným postupem vyselektovat rizikové osoby , které měly a následně by znovu mohly mít negativní vliv na odsouzenou osobu PO výkonu trestu odnětí svobody v rámci nejužšího okolí odsouzené osoby.
Mnohé stávající mezi-lidské vazby by se tedy naopak měly zpřetrhat a namísto nich ponechat prostor pro nové mezi-lidské vazby, které v průběhu výkonu trestu může odsouzená osoba navázat při komunikaci se státní správou, veřejným i soukromým sektorem v souvislosti s řešením konkrétních problematik při novém Restartu odsouzené osoby vlivem restorativního přístupu.
Schopnost racionálně vyhodnotit příčiny a důsledky páchání trestné činnosti ať v oblasti objektivních či subjektivních příčin odsouzené osoby je úkolem odborného personálu v oblasti psychologie.
Schopnost přinutit odsouzené přemýšlet je úkolem odporného personálu v oblasti psychologie, kteří jsou schopni a ochotni z podstaty své práce naslouchat odsouzeným osobám v různých problematikách.
(Realita je v rámci vězeňského systému taková, že odborný personál, převážně ženského pohlaví, čelí významným atakům ze strany odsouzených osob opačného pohlaví, kdy odsouzené osoby zaměňují restorativní přístup za osobní přístup a vnímají jakýkoli kontakt s odborný personálem opačného pohlaví, jako impuls ke snaze navázat bližší, než-li formální vztah s odborným pracovníkem, a proto mnohdy navštěvují individuální i skupinové programy, které dotčený odborný personál realizuje – míra fluktulace odborného personálu v oblasti psycholog / psycholožka je nejvyšší ze všech pracovních pozici) – Částečným řešením v této problematice je zajištění vyšší míry mužské populace v oblasti psychologie do zaměstnaneckých struktur vězeňské služby)
Na základě vyhodnocení aktuálního stavu odsouzené osoby po mentální stránce lze přistoupit k praktickým krokům v rámci rozvoje osobnosti dle standardizovaných nástrojů, které oblast existencionální psychologie a jiné oblasti poskytují k práci s více či méně duševně deformovanými osobnostmi.
(Realita je však taková, že k vyhodnocení aktuálního stavu odsouzené osoby dochází na základě jediného vstupního pohovoru, který obvykle netrvá déle, než-li je skutečně nutné a to v řádech minut při vstupním pohovoru po nástupu odsouzené osoby do výkonu trestu odnětí svobody. V minulosti byl přístup odborného personálu konkrétních věznic vyhodnocen jako zcela neobjektivní v konkrétních soudních řízeních, týkajících se například zrušení ústavní / ambulantní proti – alkoholní, č proti – toxikomanské péče.)
Při restorativním a dlouhodobém přístupu ze strany odborného zaměstnance z oblasti psychologie ,v souvislosti s duševním rozvojem odsouzené osoby, dochází k postupné restrukturalizaci osobnostních rysů odsouzené osoby, restrukturalizaci hodnotových žebříčků odsouzené osoby. Což má přímou souvislost se zvyšováním sebereflexního prvku u odsouzené osoby. Pochopení a přijetí defektního jednání a nutnosti změny již v rámci faktických a praktických kroků.
(Reallita je taková, že odsouzení, kteří skutečně projeví zájem o skutečnou vnitřní změnu , jsou ochotni hovořit a stejně tak jsou ochotní naslouchat a stejně tak jsou ochotni činit konkrétní kroky, nicméně principielně se odsouzené osoby neztotožňují se zacykleností, minimální ochotou odborného personálu, lhostejností a nečinění konkrétních kroků v přímé kooperaci s odborným pracovníkem)
Tyto praktické kroky, které lze v souvislosti s odsouzenou osobou cílit do oblastí, které při vzájemné kooperaci s odborným personálem věznice lze vyhodnotit, jako racionální a v možnostech jednotlivce v doposud získaných a uplatňovaných schopnostech a dovednostech v řešení faktických kroků se sestávají z oblastí vzdělání, práce, finanční gramotnosti v rámci výkonu trestu odnětí svobody. A příprava faktických podmínek pro reálný život po výkonu trestu odnětí svobody.
(Nutno podotknout, že stávající praktické schopnosti a dovednosti většiny odsouzených osob pro řešení konkrétních oblastí ,nedosahují požadovaného rozsahu a kvality tak, aby bylo možné přenechat veškeré postupy a kompetence na odsouzené osobě, je naprosto NEZBYTENÉ, aby v dotčených problematikách byli přímě zainteresované a angažované kompetentní osoby – aby docházelo ze strany kompetentních osob k významnému časovému příspěvku v rámci řešení situaci a to formou AKTIVNÍ účasti při šepisování obsahu i formy dotčených podkladů, k následnému vyhodnocování a konzultacím o opodstatněnosti takovýchto konkrétních kroků a jejich možných pozitivních důsledků)
V takto stanoveném procesu je již kooperace odsouzené osoby nejen s psychologem věznice, ale také se sociálním pracovníkem dotčené věznice.
(Realita je však taková, že i ty nejbanálnější záležitosti není sociální pracovník ochoten řešit nad rámec zacyklených , standardizovaných, avšak ZCELA NEFUNKČNÍCH postupů. Odsouzená osoba je mnohdy delegována na konkrétní instituce státní správy, ovšem nikoli z důvodu vyřešení situace, ale z důvodu VZDÁNÍ se odpovědnosti ze strany sociálního pracovníka a to i s vědomím toho, že dotčená odsouzená osoba není natolik kompetentní, aby byla schopna celou situaci zdárně vyřešit.)
Cíle, které restorativní justice stanovuje, jsou obligatorně definovány jako individuální přístup, nicméně v souvislosti s jakoukoli činností odsouzené osoby, která nemá kompetence a schopnosti k vytvoření a zvládnutí podmínek k dotčenému cíli stanovených, TENTO obligatorní přístup selhává ve vztahu k jednotlivým lidským faktorům ve strukturách vězeňské služby
Nad rámec toho je nutné uvést, že i přes vysokou míru nekompetentních odsouzených osob pro samostatné řešení dílčích životních oblastí, se ve výkonu trestu odnětí svobody nacházejí i osoby, které mají vyšší kompetence, než ostatní odsouzené osoby, ale mnohdy i vyšší kompetence a schopnosti, než-li dotčení odborní zaměstnanci.
(Realita je taková, že pokud odsouzená osoba, která má prokazatelné znalosti a schopnosti pomoci druhé odsouzené osobě s dotčenou problematikou a to bez nároku na jakoukoli pracovní odměnu oproti zaměstnanci VS ČR, tak takové osobě je znemožněno, či záměrně ztěžováno tuto formu pomoci aplikovat v souvislosti s přímou žádostí k zástupcům konkrétní věznice a to se zamítavým stanoviskem a s odkazem na využití služeb a servisu, který věznice poskytuje prostřednictví svých vlastních zaměstnanců – ano přesně těch zaměstnanců, kteří svou liknavostí a neschopností vehnaly odsouzeného hledajícího pomoc k druhé odsouzené osobě)
V souvislosti s řešením životní situace odsouzené osoby v duchu restorativní justice , která je dostatečně kompetentní k vyřešení stanoveného cíle ať v oblasti vzdělání, zaměstnání , osobnostního rozvoje, se zaměstnanci a vedení jednotlivých věznic nestaví nikterak přívětivě. I přes veškerou snahu odsouzených osob o kreativní využití prostoru a času, který výkon trestu odnětí svobody poskytuje, je odsouzeným osobám mnohdy znemožňován jakýkoli progres, či postup v rámci výkonu trestu odnětí svobody.
(Realita je taková, že i přes možnosti, technické i technologické vybavení konkrétních věznic, JE například ZNEMOŽŇOVÁNÍ STUDIA v rámci výkonu trestu a to jiných a vždy více zajímavých a přínosných učebních i studijních oborů u soukromých , či státních institucí a to i přes splnění všech zákonných požadavků na odsouzenou osobu, NAPROSTÝM STANDARDEM. Máme k dispozici reálné skutečnosti a reálné výsledky různých správních řízeních v souvislosti s obhajobou záměrů , práv odsouzené osoby v rámci výkonu trestu, kdy přístup jednotlivých výkonných složek a zástupců konkrétních věznic jsou zcela zarážející, protiprávní a protiústavní)
Restorativní justice je příslibem modelu v práci s odsouzenými osobami, ovšem reálný stav věci je ve zcela významné většině naprosto v rozporu s definicí restorativního přístupu. Pakliže se nezmění přístup jednotlivého lidského faktoru, není možné aplikovat restorativní přístup na odsouzené , protože vězeňský systém je nutné změnit v důsledku lidského faktoru, který bude vykonávat praktické a dlouhodobé kroky , za které by v rámci tak závažné problematiky a tak rizikového prostředí , měl být patřičně odměněn, nikoli svazován.
Odborní zaměstnanci, kteří neprojevují dostatečnou kompetenci v reálném řešení situace odsouzených osob, by měli být propuštěni a nahrazeni těmi, kteří skutečně chtějí pomáhat, z oblastí neziskových organizací, spolků, a jiných fyzických či právnických osob, které mají mnohdy vyšší míru znalostí a dovedností, kterými by zcela zásadně změnili skutečný stav věci.
Tito lidé by stejně tak měli být dosazeni do vedoucích funkcí jednotlivých organizačních složek vězeňské služby a stejně tak by měli být dosazeni do vedoucích funkcí v rámci generálního ředitelství vězeňské služby.
Náklady na restrukturalizace vězeňství nebudou nikterak malé, ale v porovnání se všemi přímými i nepřímými náklady a důsledky páchání trestné činnosti a především resocializace, budou zanedbatelné.
Zaujal Vás tento článek?? Přečtěte si také: Následnou diskuzi a komentáře
Prosadit zájmy odsouzené osoby ve výkonu trestu je složitou záležitostí. Není podstatné, zda-li se jedná o zákonem stanovené nároky odsouzeného , či iniciativní kroky odsouzeného v rámci progresu či vývoje ve VTOS, se vším jsme Vám v rámci zákonných nástrojů schopni pomoci a to vlivem rozsáhlých zkušenností v dotčené oblasti
