V tomto článku se dozvíte, jak můžete nakládat s vašimi pohledávkami. Vymáhání pohledávek je problematika, která vyžaduje využití nástrojů, které bohužel soudy, ani exekutorská komora dnes již neumí a nebo nemohou využívat. A to především z důvodu, kdy jednotlivé místně příslušné soudy a úřady nemají dostatečné kapacity, ani schopnosti k řešení takovýchto situací.
Typ pohledávek, které jsou nedobytné z formální i faktické podstaty věci, že dlužník (povinný) je označen za nemajetného a to dle ust. § 268 odst. 1 písm. c) Zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád a faktického stavu věci, že dlužník skutečně nedisponuje žádným postižitelným majetkem, který by mohl byť alespoň částečně umořit dluh, je do velké míry selháním samotného věřitele, že byl ochoten sjednat smluvní vztah se subjektem (fyzickou osobou nebo právnickou osobou), který nebyl natolik bonitní, ani solventní, aby byl následně věřitel schopen uplatnit svůj nárok na vzniklý závazek.
V takovém případě lze pohledávku označit za nedobytnou z formálního i faktického stavu věci.
Ovšem typ pohledávek nejen za odběrateli, které jsou většinou velkého rozsahu a které jsou nedobytné POUZE z formální podstaty věci, kdy dlužník /povinný je sice v mnoha případech označen za nemajetného dle již výše uvedeného ustanovení občanského soudního řádu, pakliže se jedná o OSVČ, nebo v případě právnického subjektu je subjekt v insolvenci, úpadku, či likvidaci, ovšem faktický stav věci vypovídá o skutečnostech, které nasvědčují úmyslnému záměru dlužníka, se vyhnout závazkům a to způsobem, kdy již nabytý majetek defrauduje, aby nebylo možné za tyto činy zajistit faktický postih a nově nabytý majetek zakrývá způsobem, kdy jej účelově vyvádí mimo svou fyzickou či právnickou osobu a mnohdy i mimo území ČR a to na základě firemních a vlastnických struktur, které garantují vysokou míru neprůhlednosti skutečných vlastníků majetku.
K takovému majetku nemá žádná formální vlastnická práva, ovšem ve veřejném prostoru i po faktické stránce věci je zcela známo, že majetek movitý či nemovitý využívá a především ovládá prostřednictvím třetích stran.
V takovém případě je oprávněný věřitel přímým svědkem zneužívání právních systémů jednotlivých států, kdy dlužník využívá nulových možností exekutorských úřadů k uplatnění práva.
Pokud se bude jednat o nerozumného věřitele, je možné, že zvolí přímou cestu k dlužníkovi, o kterém je přesvědčen, že má finanční i materiální zdroje k tomu, aby umořil zcela prokazatelnou pohledávku vůči věřiteli.
K takovým úkonům se často využívají služby třetích stran, které jistě fungovaly v dobách, kdy z České republiky neučinili vládní elity policejní stát, který kriminalizuje již mnohdy zcela bagatelní záležitosti, které by v minulosti byly pokládány za standardizované postupy.
Takové služby vymáhání dluhů spočívají v angažování vymahačů dluhů, kteří v rámci své činnosti využívají přímého zastrašování, psychického i fyzického nátlaku, mnohdy fyzických útoků. Proti takovýmto praktikám je v dnešní společnosti velmi jednoduché zasáhnout a to prostřednictvím Policejních orgánů, které situaci velmi rychle vyhodnotí jako proti zákonné jednání a přímé vykonavatele, ale i objednatele vystaví trestnímu řízení, které v mnohých případech dopadne odsuzujícím rozsudkem.
Důsledkem takto stanoveného postupu je tedy nejenže nulová návratnost investice věřitele do vymožení nedobytné pohledávky, ale samotná pohledávka se stává více či méně bezcennou a je možné tuto nedobytnou pohledávku nabídnout k odkoupení za hotové, ovšem s minimálním výnosem, či pohledávku postoupit s mizivou vidinou vyřešení situace.
Rozumný věřitel využije služeb, které spočívají naopak ve využívání zákonných nástrojů, které umožňuje samotná legislativa a dlužníka, případně řetězec, který dlužník vystavěl v mylném domnění, že každý článek struktury je stejně sofistikovaný a bezcharakterní, jako sám dlužník, dostane do situace, kdy vytvoří podmínky pro rozpad uměle vytvořeného podhoubí pro účelové zastírání majetku dlužníka.
Takové služby vymáhání dluhů naopak spočívají v angažování jednotlivců a skupin, které oplývají významnou měrou kreativity a vlastních zkušeností a to s nutnou dávkou inteligence, aby byli schopni důkladně zmapovat situaci, identifikovat nejslabší článek uměle vytvořeného řetězce, stanovit způsob k vytvoření podmínek a realizace plánu na šachovou partii, která skončí matem pro dlužníka, který bude následně konfrontován s celou situací a bude dlužníkovi poskytnuta tzv. nabídka, kterou nelze odmítnout.
Setkáváme se situací, kdy egocentričtí dlužníci, bez schopnosti sebereflexe na takovou situaci reagují velmi emocionálně a kteří by stejně tak rádi vytvořili přímou destruktivní cestu ke strůjcům osnov, kterými jsou poskytovatelé novodobých služeb v oblasti vymáhání pohledávek, ovšem s tímto již tito strůjci osnov počítají a připraví podmínky pro to, aby dlužníka přinutili racionálně přemýšlet a vyhodnotit dlužníkovu bezvýchodnou situaci.
Výsledkem takovéto služby vymáhání tzv. nedobytných pohledávek bez faktického opodstatnění je, že z hodnoty pohledávky, která byla právním nárokem věřitele, je vymoženo 100% a nad rámec toho jsou do výše finančního plnění započítány náklady na vedení exekuce a přípravu podmínek pro narovnání věci.
Jednotlivci, nebo společnosti, které projevují zájem o odkup pohledávek, disponují možnostmi, jak ve velmi krátké době vyhodnotit reálnost vymožení pohledávky, kterou nabízí věřitel k odkoupení.
Zjistí-li tedy potenciální zájemce o vaši pohledávku skutečný finanční stav dlužníka, který nebude příznivý, jen ztěží můžete očekávat významné (okamžité) finanční plnění v hotovosti.
Uvedeme-li příklad, proč tomu tak je, budeme modelovat situaci, kdy dlužník například účelově podá návrh na insolvenční řízení (oddlužení) vlastní osoby, což není vyjímkou, spíše pravidlem.
V takovém případě se věřitel dostává do velmi složité situace. Proces oddlužení je dnes velmi často využíván jako nástroj pro vyhýbání se umořování závazků. Proces trvá mnohdy méně, než tři roky a dlužník nemá již ani povinnost uhradit minimálně 30% svých závazků.
Oněch 30% se však rozděluje v řízení o oddlužení mezi všechny věřitele, kteří se do insolvenčního řízení řádně přihlásí a to poměrově. To tedy v důsledku neznamená, že ze své pohledávky věřitel získá 30%, může se stát, že získá pouze jednotky % z celkové jistiny, o úrocích ani nemluvě
Nelze se domnívat, že právní stát, respektive nástroje, které lze považovat za standardizovaný a zcela omezený proces vymáhání výkonů rozhodnutí ze strany soudů, je schopen z titulu autoritativního rozhodnutí, vymoci právo na stranu věřitelů, když dlužníci jsou vůči autoritám od samého začátku zcela v opozici a pro předem připravený plán, jak neoprávněně získat majetkový prospěch, který by však nebyl v rozporu s trestním právem, jsou ochotni a schopni ohýbat a využívat nedokonalostí právního státu k dosažení svých zištných záměrů.
Naopak je zcela nezbytné, aby jednotlivci, či skupiny, které lze označit za novodobé vymahače dluhů, kteří již nejezdí v černých mercedesech a nemají v zavazadlovém prostoru chladné nebo střelné zbraně, či jejich muskulatura neodpovídá účastníkům bojových sportů, ale naopak se jedná o inteligentní a kreativní jednotlivce a skupiny s patřičnými zkušenostmi, vzděláním a možnostmi, které umožní v tomto souboji mezi věřiteli a dlužníky postupovat stejnými mechanismy a využívat stejných praktik, které lze v rámci legislativních mantinelů uplatňovat.
V tomto článku chceme přiblížit reálnou situaci mezi neakceschopným právním státem, který není schopen učinit konkrétní kroky proti skutečným dlužníkům, kteří jsou sofistikovaní a připravení, ale své postupy a nástroje naopak neakceschopný stát uplatňuje na zcela bezvýznamné a mikro dlužníky, kteří nezvládni základní finanční gramotnost.
Také v tomto článku můžeme odkázat na některé postupy a procesy, které předcházejí vzniku pohledávek nebo postupy při řešení některých druhů pohledávek, což budeme průběžně činit formou dalších článků, které se k dotčenému tématu vztahují a které připravujeme na základě reálných zkušeností z praxe.
Oproti tomu však poskytneme také vhled do situace, kdy dlužník je uměle vytvořen a nedokonalosti právního státu předurčí jednotlivce i skupiny lidí k finančnímu plnění, kdy vznik pohledávky provázely proti právní úkony jednotlivců, kteří se takto fakticky zmocnili majetku dlužníků a to na základě neoprávněných pohledávek, které však nelze rozporovat v trestně právní rovině, protože věřitelé využili nástrojů a selhání jednotlivců k tomu, aby dlužníky dostali do situace, kdy autoritativní soudní rozhodnutí nabylo právní moci a to na základě podmínek, které byly účelově vytvořeny při kooperaci věřitelů , notářů, znalců i samotných soudních úředníků a to na základě mezi-lidských vazeb a především zištných záměrů, které spočívaly v úplatcích , darech a protislužbách.
V takovém případě by se dali za tzv. vymahače dluhů označit všichni aktéři zosnovaných „šachových partií“, které skončily matem pro dlužníka, který si sice skutečně vypůjčil určitou část finančních prostředků za stanovených úrokových podmínek, kdy dlužník ručil většinou nemovitým majetkem, ale při sepisování smluvních vztahů a ověřování podpisů při notářských úkonech bylo zneužito důvěry a neznalosti dlužníků k podepsání „něčeho“, s čím byl dlužník seznámen v tíživé životní situaci a donucen prostřednictvím fabulací a ovlivňováním.
Můžeme vám pomoci s řešení vašich pohledávek tak, abyste z nich získali maximum možného plnění.
